Včera to byl přesně týden, co mám doma své vysněné autíčko Volkswagen New Beetle! Ať už ti noví, tak i ti úplně původní, broučci se mi vždycky neskutečně líbili. Říkala jsem si, že je to takové ideální malé autíčko pro mě. 
 Když jsem v únoru úspěšně dodělala autoškolu, nastala nám doma otázka, v čem budu vlastně jezdit. Naše rodinné autíčko je Jeep Grand Cherokee, který je na mě až moc velký a ještě k tomu je v automatu, takže bych si nemohla procvičovat řazení. Zhruba tou dobou si moje nejlepší kamarádka pořídila VW New Beetle a já si řekla, že to asi nebude tak nereálný sen. Začala jsem koupi nového auta probírat se svým bráchou, který autům rozumí mnohem víc než já a když mi řekl, že svojí přítelkyni pořídil také VW New Beetle, tak už nebylo o čem, začala jsem po něm toužit víc a víc. 
 Nevěřila jsem, jaký to je boj sehnat staršího a hlavně ne předraženého New Beetla. Zhruba dva měsíce jsem projížděla všechny možné inzeráty, ale nic se mi nějak extra nezamlouvalo. Na jednoho jsme se jeli s bráchou podívat, ale byla to naprosto katastrofa, chudák brouček měl na přední kapotě vyrytý velký kosočtverec s čárkou uprostřed. „Když na to dáte samolepku, tak si nikdo nevšimne,” bylo mi řečeno od prodejce. Navíc to auto bylo opravdu předražené a mělo v háji spojku. Když jsem nedávno znovu projížděla inzeráty, to auto tam bylo stále a stále za něj byla požadovaná ta nesmyslná cena. 
 Co si budeme povídat, New Beetlů po ČR nejezdí tolik jako třeba Fabií nebo Octávek, takže sehnat hezký kousek za dobrou cenu je vážně fuška. 
 Nakonec jsme našli inzerát na prodej New Beetla za vážně dobrou cenu, kterému ale chyběl motor. „To zvládnu opravit,” řekl brácha a bylo jasno. 
 Takže to byl příběh o tom, jak jsem přišla ke svému broučkovi. Po týdnu si zatím nemůžu stěžovat, jezdí krásně, byli jsme s ním už i u přítele na chatě. Je to auto z roku 2000, takže má zvenku sem tam nějaké oděrky a interiér není úplně nejkrásnější, ale máme v plánu to postupně opravit. Je to prostě Můj Auťák Brouk :).