Člověk by řekl, že bude nejvíce přemýšlet o uplynulém roce na Silvestra, ale já se nad věcmi, které se udály, vždy pozastavuji především o Vánocích. Je to zvláštní, já vím.

Snad každý prosinec si říkám "ty jo, tenhle rok byl fakt šílenej a tolik se toho stalo", ale teda roku 2017 se nevyrovná asi žádný. Přesně vím, co se dělo 25.12.2016, protože jsem dostala od táty deník, který si píši do teď a začíná shrnutím roku 2016. Připadala jsem si sama, opuštěná. Tou dobou jsem ještě psala svůj starý blog, který mi vydržel až do letošního března, ale poté jsem se od něj úplně odprostila. Byl stále méně jako já a to jsem nemohla dopustit, vždyť přeci blog by měl co nejvíce ztělesňovat autora samotného (alespoň podle mě).
Abych už ale konečně přešla k uplynulému roku, tak začal docela příjemně. Hodně jsem cvičila a jedla zdravě a dost mi to prospívalo. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že ve zdravém těle je opravdu zdravý duch, cítila jsem se dost šťastně a vlastně to do února byla celkem nuda. Věci nabraly zvláštního spádu až v březnu, kdy jsem někoho potkala. Někoho, koho bych bývala radši ani nepoznala, ale to už se bohužel nedá vzít zpět. Alespoň jsem si uvědomila, kdo mi za nějaké to trápení stojí a kdo ne. Bohužel jsem si to uvědomila až v září, ale nebyl to vyloženě promarněný čas. V tom období jsem zažila také pěkné věci. Nebudu tu podrobně rozebírat maličkosti mého vztahu, ale spíše věci, které se děly tak nějak paralelně.
Už druhý rok po sobě jsem se přihlásila na výměnný pobyt, který pořádá naše škola se školou z německého Rottweilu, v roce 2016 jsem si tam našla svou spřízněnou duši Marie, se kterou si píšeme do teď a jedna bez druhé v podstatě nedáme ani ránu, i když se kvůli velké vzdálenosti skoro nevídáme. Letos jsem poznala Piu, byla moc milá a její rodina také, ale zase tak moc jsme si nerozuměli, ale ráda jsem jí poznala a věřím, že jsme se neviděli naposled.
V červnu jsem se se školou podívala do Španělska, kde se mi moc líbilo (článek ZDE) a hodně jsem se sblížila s Madlenkou, bez které bych teď nedala ani ránu. Byla to snad nejlepší dovolená za poslední dobu.
Léto jsem trávila spíše doma a parádně jsem si odpočinula, takže nástup zpět do školy pro mě byl živý horor. Hned na začátku září se vše pokazilo, naprosto a totálně. Sypalo se, co se sypat dalo (viz. články z tohoto období) a situace se zlepšila až koncem října. Našla jsem si novou kapelu, o které už jistě všichni víte a s ní nové skvělé lidi, bez kterých už se neobejdu. Celkově je okruh mých blízkých dost rozdílný, než byl třeba v červnu.
A jak bych tedy uplynulý rok shrnula? Jako rok příjemných i nepříjemných životních lekcí, které mě hodně jako člověka změnily. V posledním měsíci jsem od dost lidí zaslechla, že jsem jiná než jsem bývala ještě na začátku školního roku a nevadí mi to, jsem za to ráda. Už sebou nenechám jen tak manipulovat a se svým životem si budu nakládat tak, jak uznám já za vhodné.
A jak byste svůj rok shrnuli vy?